O tom, že rodiče chtějí pro své děti to nejlepší, není nejmenších pochyb. Problém je v tom, že často věci, které považují za nejlepší, pro jejich potomky ve skutečnosti až tak dobré nejsou, nebo alespoň  v takové formě, ve které si je rodiče představují. Typickým příkladem zde může být organizovaný sport. Mnoho rodičů věří, že sportování dětem prospívá, a jeho organizovaná varianta je tou zdaleka nejlepší. Proto do ní často své potomky doslova tlačí. A mají k tomu hned několik důvodů.

Tím prvním je samozřejmě starost o zdraví dítěte. Asi všichni chtějí, aby jejich potomek byl aktivní a v dobré kondici, a není pochyb o tom, že právě sport je dobrým způsobem, jak toto zajistit. V tomto ohledu jim nelze nic vyčítat. Problém je, že mnozí rodiče v tomto ohledu zachází trochu daleko, což je nakonec spíše ke škodě dítěte.

Ovšem touha po zdravém potomku není ani zdaleka jediná. Dalším faktorem je, že chceme, aby naše dítě bylo slavné a prosadilo se. V televizi vidíme profesionální sportovce, hokejisty, fotbalisty, a chceme být jako oni. Bohužel jsme na to již moc staří, avšak naše dítě může mít takovou zářnou budoucnost ještě před sebou, jen je potřeba začít včas – a nejlepším řešením je přihlásit jej do některého sportovního klubu.

Problém však je, že někdy to tito rodiče poněkud přehání. Jistě, sportování dítěti nikdy neuškodilo, ovšem v rozumné míře. Pokud má časté tréninky, pak se to může na jeho vývoji negativně projevit. Nehledě na to, že se mu daný sport může tímto způsobem velmi lehce zošklivit, což je nejjistější cestou, jak jej od sportování odradit.

Také jsou zde nepřiměřená očekávání rodičů. Ti jsou totiž většinou přesvědčeni, že jejich potomek má skutečně velký talent, a že musí vyhrát v podstatě každou soutěž, každý zápas, kterého se zúčastní. I když to přímo neříkají, děti jsou vnímavé a snadno si těchto očekávání všimnou. Bohužel, většinou vyjdou naprázdno, ke škodě všech. A to bychom si měli uvědomit v první řadě.